Stěhování!

Můj první článek. Čekáte, že to bude velké představování? Že tu budu psát o sobě? NE!

Začínáme z vostra, na představování je času dost, až mi dojdou nápady, životní elán, vyhodí mě ze školy, nebo budu potřebovat novou životní energii. :D

Ale přeci jen. První článek se týká stěhování. Proč? 
Jakožto člověk bydlící 150 km od Brna, bylo jasné, že každodenní dojíždění nepřipadá v úvahu. Proč jsem si vybrala školu tak daleko, o tom zase jindy. Jak jsem sháněla bydlení je taky jiné téma...

Dneska je 27.8.2019 - úterý. 1.9., tedy v neděli, se stěhuji do bytu v Brně. Absolutně nevím, co mě čeká. No jako fakt! Jdu do Brna úplně sama... Žádní kamarádi na fakultě, žádní kamarádi v okolí nebo na bytě. Mám strach? Asi ani ne. Nebo spíš ne z toho, jak a s kým budu bydlet, jako spíš z toho, co mě ve škole čeká. Ale vraťme se teďka k tomu, co je aktuální.
Stěhování! Kdo se někdy stěhoval, chápe, že je to fakt pakárna. Všechno sbalit, dát do krabic, 20x zkontrolovat, jestli nic nechybí, po cestě si říkat, že máte všechno a na místě se proklínat, že zase něco nemáte a budete to muset přivést jindy. Pak zase vybalit, všechno někam umístit, pak si to 20x rozmyslet, 30x přendat z místa na jiný místo...No...Pakárna.

A jak tohle všechno vím? Jo, vlastně, nevím. Myslím si, že to tak bude. Takže jen plánuju, plánuju, plánuju, přemýšlím, co nezapomenout, co vzít, co nevzít, co...no... Jak to všechno dopadlo, to si povíme zase příště :D

Nicméně, zpátky k balící panice. Aktuálně mám doma dvě krabice. V jedné se hromadí věci do školy - sešity, učebnice, skripta, tužky, propisky, další 2 kila propisek a 3 kila zvýrazňovačů. V té druhé je zatím hozená chladící podložka pod noťas, bačkory, plášť a lampička. To je teda super vybavení. :D Zatím si připadám jak 95% student medicíny a 5% normální člověk. Ano, soudě tohoto vyčíslení se pojem student mediny a člověk zcela vylučuje a žádný průsečík tu fakt nenajdete. Zajímalo by mě, jestli jsem jen vystrašená ze všech těch medických instagramů, blogů a videí, nebo to fakt bude taková pruda a z celkem fajn života se stane jen přežívání z prázdnin do prázdnin. 

Dneska jsem měla fakt nutkání, že si sbalím i oblečení. Jenže. Co bych dělala zítra, že jo. Musím postupně, abych se nenudila. Ono balení je hotová věda. No, dobře, možná úplně ne, ale potřebuju si najít výmluvu, proč jsem to neudělala dneska. No přece abych zítra neměla celý volný den, kdy se zopovědně připravím na prvák. Jo, měla jsem takový super dny, kdy jsem si četla skripta, ale dost rychle mě to přešlo. Zase s tím šprťáctvím "odsaď pocať"? (Nikdy jsem se nezamyslela nad tím, jak se tohle vlastně píše. No co, nejdu studovat žádnou žurnalistiku, tak si to kdyžtak představte dobře napsaný. :D)

Čím blíž jsem však odjezdu, tím víc mám depku, že to nedám. A to jsme ještě nezačali. Hah. Každopadně doufám, že se to zlepší po Prvákovinách. No jo, málem bych zapomněla! Proč se vlastně stěhuju tak brzy. Je to prosté. 2. a 3.9. mě čekají Prvákoviny - prostě něco na styl seznamováku, jen se nikam nejede a je to tak nějak víc seznámení se školou,než se spolužáky. 

Tak pro dnešek si myslím, že stačilo. Další historky ze stěhování již brzy! :)