Prvákoviny aneb první seznámení se školou

Konečně. Jedno z nejdůležitějších témat. Přeci jen, stěhování si dokáže představit asi každý, ale jaké to je na jednom z brněnských seznamováků, to už je téma na článek jak Brno (hahaha...).

Měla bych asi začít tím, proč právě Prvákoviny, co to je, jaký je v seznamovácích rozdíl a tak dále. Pokud Vám je všechno již známo, nebo snad nechcete číst tenhle informativní začátek, vesele přeskočte dál :). Pro všechny ostatní tu mám menší souhrn. Nebudu tady ze sebe dělat vševědoucího, který všude byl a všechno zná, zkusím Vám předat jen to co vím z doslechu, nebo jsem někde četla. :D 

Jako první existují Blabloviny. Lísteček s informacemi o nich jsem dostala hnedka na zápise, ještě než jsem vůbec stačila vlézt na fakultu. Nutno podotknout, že všechny seznamováky, s výjimkou právě Prvákovin, nejsou oficiálně od MUNI, a už vůbec ne od LF. Na první pohled se mi líbil jejich přístup. Vtipně zpracované podání informativního letáku, větší masa lidí, takže více přátel, výjezd mimo Brno, přičemž můžete jet společným autobusem atd. Na druhou stranu, když jsem se podívala na jejich stránky, přišly mi takové zastaralé, což na mě nepůsobilo zrovna nejlepším dojmem (jsem člověk, co si potrpí na takových věcech :D) Druhý leták mi nabídli dva kluci ze Seznamováku. Sice jejich letáček nebyl tak nápaditý a vtipný, zato obsahoval mnoho lákadel v podobě zajímavých osobností, které se této akce zúčastní, nebo také křížovku pro zpříjemnění zdlouhavého zápisu a následné přednášky o ISu (to fakt cením :D). Na druhou stranu je to o něco dražší sranda. Každopádně kdybych zamýšlela jet na seznamovák na více dní, vyberu si spíše ten s velkým S, nežli Blabloviny. Prý existuje ještě Zaškolovák, ale to mě dočista minulo. Takže jsem zvolila jen dvoudenní Prvákoviny.

Pojďme se tedy na ně podívat trochu blíž. Jejich cenovka je jednoznačně nejnižší. Za celé dva dny zaplatíte pouze 390 Kč. Je však nutné počítat s tím, že cena nezahrnuje žádné jídlo. Každopádně za tuto cenu máte lektory na oba dny, kupu zábavy, vstup do klubu na party Prvákovin zdarma, a pokud bude vaše fakulta fakt dobrá v soutěžích, tak máte šanci i na nějaký ten panák zadarmo. A to se vyplatí, že Horste? :D Musím říct, že jsem neměla velká očekávání. Přeci jen jsou Prvákoviny koncipovány spíše na seznámení s předměty a se školou, než s novými spolužáky a kamarády. Což ve finále vlastně pravda je, ale i není. (Taková trochu divná Schrödingerova kočka, že?) Proč to pravda je? Nevím, jak to chodí jinde, ale myslím, že nikde nemáte více než 3 hodinovou přednášku o jednotlivých předmětech, kde se co dá najít v ISu, nebo ke kterému učiteli fakt nechodit do laborek v botách, případně (pro lidi jako já), který učitel nesnáší tetování. 

Samotné seznámení probíhalo nějak následovně. Nejdříve nás rozdělili na dvě půlky (podle příjmení), které se v oddělených místnostech vzájemně seznamovali. Hráli jsme hru, kdy si každý přidá před jméno nějaký přívlastek, který musí začínat stejně jako právě jeho jméno, Další v pořadí to musí zopakovat a přidat své vlastní. Takže pro toho posledního je to největší výzva. :D Jeden by si mohl myslet, jak strašně stupidní hra to je, ale já si i 3 dny poté pamatuji asi všechny, a neměla jsem hlavně sebemenší výpadky jmen během dne. Chvíli jsme si povídali ve skupinách o sportu, filmech či cestování. Sama jsem se zařadila do té sportovní, což myslím, že nebyl vůbec špatný tah. :D Takže sečteno podtrženo, dopolko bylo milé a přátelské. 

Teď trochu storytime aneb jak není dobrý nápad, vzít si jen jedny boty, když hlásí celý den lijavec...
Po dopoledních hrách byl rozchod na něco málo přes hodinku, aby si každý došel někam na jídlo a zase se stihl vrátit. K mému překvapení se ke mně přidala vcelku velká skupinka, která byla Brna znalá asi jako já. Takže ve své podstatě 0. Naštěstí jsem věděla, že je kousek fajne místo, kam jsem ráda chodila na jídlo. Od Komenčáku to bylo asi 15 minut pěšky, což by tak nevadilo, kdyby se směrem dolů ze Svoboďáku místo nás, nevalila i obrovská řeka vznikajíc z nekonečné průtrže mračen. Ještě než jsem vůbec došli, už jsme byli rozmáchaní tak, že už nám při každém kroku valilo víc vody z bot, než do nich. U Dřevěného vlka jsme si dali jídlo a pochodovali již s odevzdanými výrazy zpátky na fakultu. Musím říct, že sedět na té 3 hodinové přednášce s mokrýma nohama, byl fakt zážitek. Jaké bylo pak vysvobození, když jsem se dozvěděla, že mezi odpoledním a večerním programem je asi 2 hodinky pauza. Bleskurychle jsem nasedla na šalinu a frčela na byt. Jenže měla samozřejmě zpoždění, takže moje 20 minutová jízdenka končila o zastávku dřív. Radši jsem teda neriskovala a vystoupila. Došla si do Albertu, přičemž jsem za sebou zanechávala ještě pořád "loužičky" a upalovala domů, co mi moje varhánkové ploutvonohy dovolily. Díky bohu za neznámého člena bytu, jenž nechal v koupelně fén a já tak mohla na další výpravu zase suchou nohou.

A jelikož by tenhle článek byl strašně dlouhý, tak ho rozdělím na dva. :) Klasika. :D