Včera jsem přijela a dneska už je zase pátek. Nikdy mi ten čas neletěl tak rychle, jako právě teď na medině. A jak už to tak bývá, je pátek ráno a já vám chci shrnout, teď už skoro uplynulý, týden.

Prvně si musíme vysvětlit to rychlejší plynutí času. Ne, nebudeme na mě aplikovat teorii relativity. Nejsem těžší ani lehčí, nesmrskla jsem se ani nenatáhla. Ale čas mi prostě začal plynout tak rychle, že jsem na škole měsíc a vůbec nevím, jak se to stalo. :D

4.týden - Pojďme pomáhat a socializovat se! 

Začneme klasicky od pondělí, projedeme na vlně týdne a skončíme dnešním dnem. Pojďme se ale na chvíli vrátit k pátku minulého týdne. Jelikož článek vyšel ráno, neměla jsem možnost podělit se s vámi o další biologické mikroskopování. A to by byla přece škoda! :D Celkem jsme měli asi 4 úkoly, ale chci vyzdvihnout dva, které mě zaujaly. Prvním bylo sledování erytrocytů a lymfocytů v krvi. Říkáte si asi, že na tom tak moc zajímavého asi nebude, ale když do ruky prostě dostanete cizí krev a začnete s ní pracovat, dáte pod mikroskop a uvidíte něco, bez čeho by nikdo z nás nemohl existovat, je to prostě zvláštní pocit. A když se vám vlivem osmózy začnou najednou erytrocyty smrskávat v takové malé ježky, je to prostě svým způsobem zážitek :D. Druhým úkolem, který bych chtěla vyzdvihnout, bylo pozorování buněk z vlastní sliznice, konkrétně z tváře. No nepotěšilo by vás, kdybyste se mohli podívat na vlastní jádra buněk, které jste si ještě předtím zvládli obarvit? No, dobrá, většinu lidí asi ne, ale mě jo! :D.

Pondělí:

Dobrá dobrá, pojďme tedy na další týden. Klasicky se mi v pondělí nechtělo vstávat (ale komu se kdy chtělo, že?). Pondělní přednáška z biofyziky se týkala...um...víte,, že ani nevím a musím se jít podívat? Ah, ano, kvantové fyziky a celkově atomů. Přesně začátek naší učebnice. Nepamatuji se, jestli jsem to už psala, ale dost mě štve, že v biofyzice skáčeme, ale hrozně! RTG, pak biofyzika kardiovaskulárního systému, pak entropie, tedˇka kvantovka. No prostě bordel. Do toho si přidejte cvika z biofyziky, které se vlastně týkají taky něčeho jiného a máte prvotřídní dort jak od pejska a kočičky...

Od dortu pojďme ke...guláši? Ano. Anatomie a všemi obávaná lebka. Už to začalo. Myslím si, že neexistuje student medicíny, který by temporální (spánkovou) kost nechtěl smazat z povrchu zemského. Milion kanálků, které nějak probíhají, někde začínají, někde končí. Do toho 50 dalších pojmů na jedné a té samé stupidní kosti, a to jste teprv u jedné z... A teď můj pohled na věc (:D). Já jsem s touhle kostí vcelku v pohodě. Ano, souhlasím, že je to asi to nejhorší, co člověka u kostí potká, ale není to zas tak strašné. Minulý týden jsem si už v úterý začala s těmi jednoduššími. Ve středu večer jsem se poté vrhla na kost klínovou, která je podobným strašákem (ale ve skutečnosti je tak o polovic lehčí). Během cesty vlakem domů (v pátek) jsem si projížděla i onu temporálku. Jasný, nebudu lhát, strávila jsem s ní několik hodin, a nebylo by to málo. Ale dá se to. Chce to jen dobré materiály a naprostou koncentrovanost. :) 

Odpoledne nás čekalo druhé cvičení z první pomoci, které uteklo mnohem rychleji, než to předchozí. Propojilo se nám vše dohromady, takže jsme si na figurínách zkoušeli kompletní resuscitaci včetně dýchací masky, střídání s "kolegy" atd. Bylo to určitě fajn odpoledne. A nebojte, nezapomněla jsem. Určitě si vzpomínáte, že jsem se rozčilovala nad jakýmsi testem z dětské resuscitace. Na cvičení jsem se zeptala pana doktora Dadáka, ohledně některých otázek. On mi jen odvětil, že ten test byl špatný, a teď že je tam správná verze. No a hle - 14/14 (byl o otázku kratší). No a pak, že to nejde. :D

Úterý:

Nejzajímavější a zároveň nejvíc hektický den. Ráno latina - kruci! Sice jsem ji měla rok na střední, ale tam se brala i slovesa a tak, takže 3. deklinace už se skoro nestihla. No, takže mě latina dohnala dost brzy. Budu se muset začít učit -.-. Potom jsme si dali hodinku v kosťárně nad opakováním/učením neurocrania (mozkového oddílu lebky). Rychle se domů najíst (mamčiny výborné játrové omáčky <3) a šup do Dětské nemocnice. Cože? Nemocnice? Ne, žádné praxe nás bohužel v prváku nečekají. Tak jsem si je "zařídila sama". 

DĚTSKÁ NEMOCNICE - pomoc s projektem Mise naděje.

Už je to asi 3 týdny, co jsme společně s mým úžasným spolužákem (známý jako ten šprt :D) vstoupili do Mise naděje. Je to vlastně studentský projekt, který se snaží pomáhat. Samozřejmě dobrovolně, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Teda tak se to říct nedá. Odměnou je vám dobrý pocit a úsměv na rtech. Koho? Dětí, potažmo starých lidí. Já osobně jsem se v rámci celého projektu přihlásila na dva "podprojekty":

• Kreativní činnosti v nemocnicích - Prostě jednou za cca měsíc se jde za dětmi do nemocnic, které si s námi mohou něco hezkého vytvořit. 
• Pomoc lidem v domově seniorů - Nejste nikterak zavázáni k pravidelnému docházení (to nutno říci, že nejste ani v prvním projektu). Tudíž můžete kdykoliv dorazit do spolupracujících domovů. Vezmete třeba nějakou babičku na procházku, zahrajete si se staříky "člobrdo", poslechnete si jejich historky z dětství. 

Samozřejmě jsou tu i další projekty, jako například doučování dětí v dětském domově, snaží se tu rozjet i venčení pejsků z útulku, můžete překládat anglické články o autismu atd...

Moje první zkušenost tedy proběhla v úterý. S jednou dobrovolnicí jsme byly přiděleny na oddělení. Mohly jsme si vybrat mezi očním a neurologií, takže pro mnohé asi nebude překvapením, že zrovna já jsem si vybrala neurologii, kde je to z medicínského hlediska zajímavější. Lehčím zklamáním poté bylo, že většina dětí spala, nebo byla čerstvě po lumbální punkci, takže se k nám nemohly připojit. Vyráběli jsme společně hlavně rybičky z papíru a záložky do knížky. Měly jsme připravené ještě origami pro starší, ale ty na kousek papíru prostě neulovíte :D. Hodinka a půl uběhla jako voda, největší radost z vyrábění měla nakonec paní vychovatelka, a šlo se domů. Byl to příjemný zážitek a uvolnění od všeho toho stresu a učení. Proto, pokud jsi student vysoké školy v Brně, neváhej a přidej se mezi nás! <3 Budeš pomáhat a zároveň se ti to vrátí v podobě toho nejhezčího dětského úsměvu. O:)

V úterý už se nic extra nedělo, jen jsem šla na kafe s kamarádem, na tělák a ... VYNECHALA první přednášku! :D No fakt. Bylo hnusně, prostě se mi po celém tom dni nikam nechtělo. Ten čas jsem ale dost využila k učení a jsem za tohle rozhodnutí nesmírně ráda.

Středa:

IMATRIKULACE! Konečně! Všichni už byli slavnostně uvedeni do stavu vysokoškolských studentů, jen medina na to čekala až do 9.10. :D. Každopádně to byla jediná středeční událost. Jsem hrozně ráda, že jsme si jako kruh konečně udělali fotku, protože spolu budem sakra dlouho, tak ať se pak můžeme po promocích smát, jací jsme byli. :D 

Večer jsem se chtěla učit, ale dopadlo to tak, že 2 z mých spolubydlících (kteří jsou mimochodem úžasní a jsem za ně neskutečně ráda <3) se museli naučit odpočítávat do hudby - myšleno to, jak cvičitel při cvičení dělá nějaký cvik a 4,3,2, a mambo.... No, já jakožto bývalá aerobička jsem jim mohla být velice nápomocná, že? :D nakonec to dopadlo tak, že místo učení jsme v kuchyni cvičili aerobik, pili a strašně se natlemili. Ačkoliv jsem se nic nenaučila, konečně jsme si spolu sedli a trochu víc se pobavili. :D

Čtvrtek:

A sakra! Písemka z anatomie! Nakonec jsme nepsali, protože naše vyučující byla na školení a měla nás jiná. Musím uznat, že jsem si neuvědomovala, jak úžasná doktorka Bretová je, dokud jsem nepoznala tuhle paní, která při každém, kdo něco nevěděl, nasadila ten nejvíc opovrhující tón, a dala mu jasně najevo, že je úplnej blbec. Tohle prostě nesnáším. Každému může něco vypadnout, člověk je prostě kolikrát nervózní, tak se stane. A stačí říct, že je to toto nebo tamto, bez zbytečných komentářů. Nejsme na zkoušce, ale na semináři, kde si to máme pořádně prohlédnout a procvičit... 

Cvičení z biofyziky uteklo rychle, jelikož máme prostě zlatého vyučujícího (dle IS dodělal vysokou školu v 73., takže si jen dejte 2 a 2 dohromady, a pochopíte :D). Řekl nám, že z těchto cvičení tentokrát nemusíme dělat protokol, což bylo velice příjemné zjištění. My už ale s Matěm měli naplánované kafe v naši oblíbené kočičí kavárně. Takže jsme se tam vydali. Nakonec tam bylo narváno, jeli jsme jinam. Tam jsme nemohli asi 800m najít přechod, takže už byla blíž ta třetí. A bylo to tam super! Mňau café je sice menší, mají tam jen 4 kočičky, ale! To jsou obři <3. Každá mohla mít tak 7 kg. A jaké byly chundelaté! Asi jsem našla další skvělé místo na kafe v Brně. Takže pokud budete mít čas, tak jen 5 minut pěšky od hlaváku je úžasné místo. :)

Pátek:

Tak a jsme zase na konci. Koukám, že jsem se dneska rozvášnila zase o něco více, ale pokud jste to dočetli až jsem, tak máte mé uznání a moc vám všem děkuji. Koukala jsem v týdnu na statistiky a moc mě potěšilo, že jsem zde měla přes 1000 prokliků! wow! Tak užívejte víkend, já zase jedu domů a ozvu se příští týden :)

Sečteno, podtrženo...

• Počet vypitých káv/čajů/energeťáků: 2/minimálně 1 denně/0
• Počet nocí, kdy jsem kvůli učení šla spát po půlnoci: 2 (ale nebylo to učením :D)
• Počet psychických zhroucení: 0 :)
• Počet rán, kdy se mi fakt nikam nechtělo: 3
• Počet přednášek, na které jsem nešla: 1 - ajajajajaj...
• Počet ujetých autobusů do školy: 0

5. týden se blíží. Vaše, dětmi a kočičkami rozněžnělá, Kája. :)